Historie Tak řekni, jak to tenkrát bylo...
Noooo, už je to přece jenom nějakej ten pátek, co jsme se rozhodli, že budeme lítat po sokolovně v Němčicích nad Hanou s čaganem v ruce za jakýmsi díravým míčkem. Na rok, kdy to všechno začalo, si už asi těžko vzpomenu, možná 2001 nebo žeby snad 2002? To už ví jen bůh...

Na co se ale nedá zapomenout, je osoba, která za tím vším stála. Odvážný mladý muž, Ondra Hanzlík “Fazolák”. Spolu s Honzou Vojancem “Olafem” dokonála dvojka. První to všechno vymyslel a druhej dokonale roztroubil do světa, což on umí... šak víííme. A tak se tato zpráva dostala i do nedalekého velkoměsta Kojetína a okolních vesnic. Odezva na sebe nedala dlouho čekat a najednou jsme stáli před nově zrekonstruovanou němčickou sokolovnou ve slušném počtu.

Každej z nás si opatřil nějakej ten levnější čagan, koupilo se pár míčků a šlo se na věc. S novou rekonstrukí sokolovny přibyly i florbalové branky, takže nádhera. Horší to však bylo s tím, koho do těch krásných branek dostat... Nikomu se totiž nechtělo kupodivu chytat. První odvážlivec se však brzy objevil. Říká si Libor a tak trochu nám pomohla jeho láska k alkoholu. Když se totiž vracel z nedaleké hospody Koruna domů, omylem zabloudil do sokolovny zadním vchodem. S přivřenýma očima a úsměvem na rtech stál najednou v naší šatně. Tohoto momentu jsme však dokázali dokonale využít. Než stačil něco říct, klečel v brance s naraženou helmou na hlavě. Good work! Spolu s ním začal naše tréninky navštěvovat i jeho kámoš Jara. Very good work!

A tak jsme začínali asi v tomto složení:

Němčice – Ondřej Hanzlík, Tomáš Oulehla, Jan Matuška, Jiří Svobodník, Honza Vojanec, Libor Grmela
Vrchoslavice – Viktor Vlč
Stříbrnice – Tomáš Kollárik
Kojetín – Martin Rumplík, Jiří Rumplík, Jakub Vysloužil, Honza Vysloužil, Zdeněk Zamazal
Prostějov – Jaroslav Přemyslovský
Dřevnovice - Martin Novotný, Karel Petr

Z této směsky jsme nakonec vytvořili dva týmy:

Kojetín Němčice
Martin Rumplík
Jiří Rumplík
Jakub Vysloužil
Honza Vysloužil
Zdeněk Zamazal
Honza Vojanec
Viktor Vlč
Tomáš Kollárik
Ondřej Hanzlík
Tomáš Oulehla
Jan Matuška
Jiří Svobodník
Libor Grmela
Jaroslav Přemyslovský
Martin Novotný
Karel Petr

Začátky byly trochu divoký a spíš než florbal to připomínalo hodiny šermu a hokej v jednom. Třešničkou na dortu byla situace, kdy si Uleh asi po půl hodině uvědomil, že drží hokejku za opačnej konec... Pak už mu to šlo mnohem líp a občas se už i trefil do míčku (dnes už je však z něho velkej pán florbalista s freestylovýma dovednostma). Postupem času se tak do míčku naučili trefovat všichni z nás a dostalo se tak konečně na trénink střelby a přihrávek. To taky zabralo spoustu času, ale my jsme byli trpělivý...

K prvnímu zápasu jsme se odhodlali asi po měsíci těžce odvedené práce na trénincích. Nevím, jestli se na to dalo dívat, ale pocit jsme z toho měli každopádně dobrej. Trénink od tréninku to bylo čím dál lepší. Tak trochu jsme se proto začali pokoukávat po lepších čaganech a zvažovat investice. V tomto kroku nám hodně pomáhal Sokol, kterej má pověst nejlepšího lamače hokejek, a tak byla volba jasná.

Do výstroje však zainvestovali i gólmani. Libor konečně vyměnil svářečskou helmu s filtrem číslo 13 za kvalitní helmu Bauer a bylo to znát i na jeho výkonech. Do oblečení jsme ale moc peněz nedávali. Koupily se ty nejlevnější trička od kamarádů z Hanoie a bylo vystaráno. To ale neplatilo pro mužstvo Němčic. Ti díky Jarovi a společnosti Vandenberg vyfasovali kvalitní trička s potiskem.

Čas plynul dál a objevovali se noví hráči typu Mara Hruška, Filip Nevim, Vlasta Štefan, Zdena Kejnar, !!dopsat!!.

Maru Hrušku jsme draftovali z mladšího družstva, co trénuje před námi se záměrem, aby nám chytal. Avšak opak se stal bohužel pravdou, už se mu do branky nechce...

V roce 2005 tým Němčic opustili dvě opory, Ondra Hanzlík a Martin Novotný. Zatímco Novas se dal k armádě a na florbal už mu bohužel nezbýval čas, u Fazoláka tomu bylo jinak... Osudem se mu stala jeho přítelkyně, která si ho dokonale omotala kolem prstu a přestala ho pouštět na tréninky. Nezbylo mu nic jinýho, než prodat čagan a zapomenout na starý dobrý kamarády. Je ho ale škoda, byl to hlavní organizátor a hlava týmu. Jedinej z nás byl schopnej domluvit náš první a doposud poslední turnaj (viz sekce Bylo...). Dííky aspoň za to Ondro.

Toť zatím vše.

Kdo dojde:
celkem